Podpěrné hřeby (支撐釘) jsou vypalovací technikou typickou pro keramiku Žu (Ru). Řemeslníci vyráběli drobné žáruvzdorné keramické kužely, kterými porcelán při vypalování podepírali. Po dokončení výpalu zůstaly na dně porcelánu stopy velké jako sezamová semínka, přičemž se zároveň maximálně zachovala celistvost glazovaného povrchu.

U předmětů vypalovaných pomocí podpěrných hřebů je celá plocha pokryta glazurou, zatímco na dně zůstávají stopy po těchto hřebech. Hřeby jsou drobné jako sezamová semínka a nacházejí se převážně v blízkosti vnitřního okraje podstavce. Počet hřebů bývá obvykle 3, 5 nebo 6, přičemž 5 je nejčastějším počtem.

Hlavní obtíž techniky podpěrných hřebů spočívá v jejich výrobě. Každý hřeb je vyroben ručně a klade přísné nároky na tvar, rozměry a úhel; pro různé předměty jsou potřeba různé specifikace hřebů, což proces výroby činí mimořádně náročným.

Kromě toho jsou při výpalu podpěrné hřeby v kontaktu s nádobou v jediném nebo několika málo bodech, namísto celoplošného položení na dno, což zvyšuje riziko převrácení předmětu.

Proč se podpěrné hřeby stále používají?

Vznik podpěrných hřebů je plodem moudrosti řemeslníků z pece Žu a jako následovníci této tradice bychom měli tuto techniku zachovat. Keramika vypalovaná s pomocí podpěrných hřebů si navíc maximálně zachovává celistvost glazury, což umožňuje naplno vyniknout minimalistické kráse porcelánu Žu.

Spodní část nádoby je opatřena hladkou glazurou, která nepoškrábe stůl a poskytuje vynikající ochranu nábytku při každodenním používání.